Růže
Růže
Růže padá na polštář
a s ní tvá unavená tvář,
jak láskou ke mně burácíš,
jak mocný oceán.
V potemnělé místnosti,
při vší tvojí libosti,
při svitu svíček blýskavých,
svůj kouzelný zrak rozzáříš.
Pak do místnosti vcházím já,
sám dobře víš, co přijde dál.
Pár úsměvů a polibky,
s hořkostí kávy a vůní vanilky.
Vášnivá noc, plná lásky,
kdo by si dělal, nějaké vrásky.
Život je pestrý, přitom tak jednotný
a láska je chaos bez řádu.
To je snad možná to nejhezčí,
že láska je i to nejlepší,
co v životě tě potkat smí
a to jediné o čem každý sní.